Jedna z věcí, kterou sem v sobě relativně úspěšně "uspal", byla absolutní touha po tom jet do Irska a nevrátit se. Irsko jako takové ve mě celé nějak zapadlo prachem, ale já mám nový vysavač a nedám se! Ono to začalo poměrně s celým tím magořením ohledně zeleného ostrova tak nenápadně...

Píše se rok 2000. Je léto, babička je u nás na kafi, já sedím v obýváku, televize je zapnutá. Běží pořad "Sama doma" a usměvavá moderátorka uvádí nové album od hudební skupiny "The Corrs" - tehdy to bylo "In Blue". Nechápu, proč v televizi tehdy dávali videoklip "So Young", ale prostě sem to mimoděk poslouchal při babrání se v elektrickém vláčku...ovšem asi tři dny potom se stejná situace opakovala s tím rozdílem, že jako videoklip běžela "Breathless" - a tehdy to začalo... O čtyři roky později se vysílá před Vánoci v televizi teleshoping. Já mezitím měl hudební styl těžce popový, po Irsku ani stopy. A na pozadí tehdy proklamované kolekce "Mysteria Celtica" opět zazněla "Breathless", takže požadavek byl jasný - tohle prostě bude pod stromkem i kdyby se naši měli rozkrájet! Kamarádka obětavě vyplnila neschopnost opsat si z obrazovky číslo, já ho předal rodičům a nemohl se dočkat Vánoc. Je 24.12.2004. Nadšeně se vrhám ke stromku a postupně likviduju papír. Nadějnější dárky - tj hranaté tvary menší velikosti jdou na pozdější dobu, aby naděje umřela poslední. Umřela stejně. Pod stromkem jsem od máti objevil placku s názvem "The best of celtic music II" a s výběrem tvorby českých kapel. Nemusím dodávat, jak těžké zklamání to pro mě bylo a co sem si v tu chvíli myslel. O čtyři dny později sedím s babičkou u telefonu, voláme ono zachráněné číslo a objednáváme to, co jsem k Vánocům nedostal. Díky babi! Komplet šesti disků přišel do dvou týdnů - dali jsme osm stovek za jedinou písničku, ještě k tomu v cover verzi od nějaké pofidérní kapely...ale moje spokojenost byla obrovská. Nadšení pro The Corrs si všimla moje spolužačka, která mi vypálila jedno svoje album - "Talk On Corners". Trvalo tři týdny, než sem tomu došel na chuť, ale stálo to za to! Později sem od spolužáka dostal "The Best of The Corrs" a od kamarádky mojí exslečny alba "Unplugged" a "In Blue". Přece jen mi ale na všech něco chybělo. Vědel sem, že Corrovci měli jednu písničku tak skvělou, že ji musim mít, protože přesahuje všechno, co sem kdy slyšel - ano, tušíte správně, byl to "Angel" :-). Zjistil sem to v březnu 2005, podle ukázky na oficiálních stránkách a jedněch funkčních sluchátek. A protože jsem taky věděl, že album "Borrowed Heaven" v mém okolí nikdo nemá, a v knihkupectví Tycho jej měli, rozhodl sem se jednat a použít narozeninové peníze k nákupu vysněné muziky. Ve středu, 12.4.2005 nasedám s otcem do auta. On jede do nemocnice, já jedu - poprvé zcela samostatně - tramvají do centra. Jako narozeninový dárek k patnáctým narozeninám si pořizuju jedinou originálku svého života. Sice sem zapochyboval, jestli si nemám koupit absolutně nové album "Home", ale vyhrála jistota. Album bylo v kazeťáku dvakrát - druhý den přišla kamarádka a donesla sehnanou vypálenou kopii. I tak se stalo věcí, která byla zhmotněním všeho. Stála na čestném místě v pokoji a sledovala vše, co se v něm kdy odehrálo. Díky němu sem se dostal mezi úžasné a úžasnější lidi, začala mě zajímat hromada jiných věcí než jen sezení v tomhle zapadákově. Album pro mě zosobňovalo využitou šanci a splněné přání. Dodatečně sem si sehnal i alba "Home" , které mi bylo po jednotlivých písničkách posláno a "Forgiven not Forgotten" , které sem po dlouhém shánění nahnal na Ulož.to. Přesto zážitek rozbalení "Borrowed Heaven" a první puštění "Angel" zůstal nepřekonaný a nepřekoná ho nic. Album nyní už doma nestojí. Bylo pro mě natolik cenné, že sem ho musel darovat dál, protože jsem věděl, že nic vzpomínky na něj nevymaže a že má kolem sebe tak silný příběh, že musím zajistit jeho pokračování. Album spustilo jeden z nejkrásnějších příběhů, který se v mém životě odehrával a odehrál, stálo na počátku všeho, co mě dokázalo obrátit naruby a ono bylo pověstnou rozbuškou, která zapříčinila lavinu nejlepších událostí v mém životě. Díky tomu všemu, co spustilo ve mě a kolem mě čtete tyto řádky a já sem dnes Stefja. Je dobře, že jeho příběh pokračuje. The Corrs mě provázeli a provázejí všemi obdobími a pokud mě někdy něco vystihlo, byla to právě jejich hudba a za ni jsem vděčný. Zhltnul sem asi tři jejich koncety, mám nespočet videoklipů a muziku, která za to stojí.

Čtverka našich sourozenců Corrových je z Irska a - přiznám se rovnou - to ve mě vždy vzbuzovalo jisté sympatie. Když sem ještě pracoval jako knihovník, měli jsme defacto o Irsku, respektivě o Keltech knihy dvě. Jednou byli "Keltští hrdlořezové" z edice děsivých dějin a druhou byla půvabná publikace "Mýty a legendy -- Egypt, Řecko, Galie". Ta vynikala nádhernými ilustracemi, které zobrazovaly výjevy z keltské mytologie...tu knihu musim někde sehnat, i kdybych jel do Prahy a měl prochodit všechny antikvariáty! Zavrtávalo se mi to pod kůži čím dál tím víc. To už mě začínaly začínat i jejich náboženské obřady, běžný život a zvyky. Dodnes trvám na líbání pod snítkou jmelí. Postupně to začalo krystalizovat v konkrétnější podobu, k čemuž přispěla výše zmíněná kapitola s The Corrs - poznat Irsko ze všech stran. A tak sem se do toho pustil a začal louskat fakta o zeleném ostrově ve velkém. V době největší zaujatosti sem dokázal mluvit hodiny na jakékoliv téma - od zániku úzkorozchodných železnic v jižní části ostrova po rozložení národních parků a jejjich geofondy. Historie - žádné tabu, od Keltů až po dělení na katolickou a protestantskou část (ehmm...původně zde měl být můj politický názor, ale provedl sem cenzuru, protože nechci být ovlivněn rasismem). Irská literatura pro mě představovala čítanky a co se muziky týče, dal sem se v plén a můžu říct, že sem toho zhltl hodně, od těch klasicky hospodských kapel až po nadnárodní útvary. Nadšení z téhle země rostlo pokaždé, když sem zjistil, že nějaká slavná osobnost je z Irska a nadšení pro tuhle zemi se projevovalo v lehkém údivu, když sem na sebe hodil zelené gatě, bílé triko a na klobouk sem si navázal oranžovou stuhu - i toho sem byl schopný a přiznám se, že mi to trošku i chybí. Zašlo to dokonce do takového stavu, že ačkoliv z duše nemám rád sport, při fotbalovém zápasu Irsko - Česko sem si vsadil na výhru Irů, namaloval si na obličej irské vlaječky a k zápasu žral zásadně dovozové irské sušenky. Stejně to nakonec projeli 0:1, ale měl sem dobrý pocit, že sem udělal maximum. Uplatit rozhodčího opravdu nešlo, ačkoliv...

Irsko jsem si zamiloval taky pro jeho zvláštní tajemnou krásu, která vyzařuje z jeho prostředí. Mám doma obrovskou barevnou knihu, která mapuje národní parky VB a Irska. Tamní krajina je podmanivá, mystická jako její pověsti. Všechno tam mi přijde mnohem živější než tady, mnohem míň nedotčené. V irských lesích jako kdyby ještě běhali jednorožci, víte jak to myslím. Ten kraj daleko víc evokuje smysly - od rozeklaných hran Moherských útesů, kde moře hučí a šumí a vlny narážejí na strmé stěny a vítr fouká od moře, čerstvý, svěží, ještě nevdechnutý až po irské lesy, temné a širé, kde jen potajmu šumí listí a pěšiny se klikatí mezi duby. Na irských zelených pláních stačí jen rozpřáhnout ruce a dát svoje vlasy do větru nebo do trávy a už můžete létat. Když stojíte v polorozpadlé katedrále uprostřed ničeho, můžete slyšet, jak vám okolní zdi vypráví příběhy o rukou, které je stavěly, které opracovávaly jejich kameny. A když vzhlédnete vzhůru, vidíte místo krovů jen nebeskou klenbu, která je nejpevnější ze všeho. Když slyšíte padat vodu z kamene na kámen, víte, že vám vypráví, odkud teče, koho cestou potká a o zemi, ze které pochází, o kapkách deště, které ji živí, o pramenech z hlubin, které ji napájí. Stačí tak málo - jen zavřít oči, posadit se na kamený plot u cesty, čekat, jestli někdo půjde okolo a nebo jen dýchat irský vzduch. Vnímat majestátnou samotu kamených domů, položených do krajiny, opřít se o tajemné irské menhiry podél cesty, podívat se na svůj odraz do jezera a slyšet nad sebou promlouvat planiku. Mluví k vám o tom, kolik let se její kmen dívá na svůj odraz, jak se větve ostatních stromů navzájem proplétají a objímají, jak si rozumí v tichu a drží se v bouři. A nebo jen vnímat slunce na svojí kůži, déšť ve vlasech, vítr v zádech a nic neříkat. Cítit každický svůj výdech a nádech a i když jste jen malou součástí všech těch výjevů, tak vnímat, že tohle všechno ožívá díky vám, díky vašemu srdci. A nebo se jen posadit k ohni do křesla, hladit psa po hlavě, dívat se na obraz nad krbem a pomalu usínat s myšlenkami na tohle všechno. V Irsku jsem nikdy nebyl, ale vím, že bych měl přesně tyhle pocity, kdybych šel cestou skrz irské louky k lesu nebo k útesům. Doma mám jedinou, jedinkou irskou věc. K sedmnáctým narozeninám mi přišla z Dublinu obálka, obrovská obálka s nádhernými známkami. Uvnitř se skrýval nejkrásnější věcný dárek, jaký mi kdo někdy dal. Jeden človíček, co žije v Dublinu, se dozvěděl, že toužím po pravé irské píšťalce - sice sem tin whistle doma měl, ale chtěl sem tu (správná úvaha), na kterou hraje Andrea v "Angelu". Tak milý človíček nezištně šel, koupil mi u Walton's jejich "sweetone" a poslal mi ji domů. Pozlacení trochu opršelo a náústek taky není jak nový, ale píšťalka mi připomíná nezištnost a ochotu od člověka, který mě defacto neznal. A v neposlední řadě je to krásný hudební nástroj a jsem rád, že na něj umím. Snil sem ještě o bodhránu, ale za ušetřené peníze sen raději odjel na Balog...život je někdy krásná náhoda.

Je zvláštní, že sem na tohle byl nějak schopný zapomenout. Tedy, ne zapomenout, ale někam to odsunout. Jako bych nevnímal, že sem tohle někdy cítil. Je útěšné vědět, že se to nikam neztratilo a že moje láska k Irsku, k zelené barvě i ke kráse a tajemnu, které tahle země k sobě pojí za tu dobu nepolevila a že se mi povedlo ji rozdmýchat zpátky k životu. Uvažoval sem taky o písničce, která by se k tomuhle článku hodila. "Angel" už u jednoho článku byl použitý a znovu se mi ho sem dávat nechtělo - ale nakonec se omlouvám a prosím za pochopení, jiná tu být nemůže. Ona pro mě stělesňuje to, kvůli čemu sem Irsko začal mít rád. Nic by nevystihlo moji vzletnost lépe. Každý z nás má svoje Irsko, ke kterému cítí něco podobného. A každý má svoje anděly, kteří ho v tom podporují, ať už svítí slunce a nebo prší.

Zpět na hlavní stranu blogu

Topčlánky.cz